Od pravěku k moderním postupům proti baculatosti

18.03.2015 19:32

Lidstvo se až do 20. století potýkalo spíše s nedostatkem než nadbytkem potravy, bylo tedy vystaveno podvýživě a hladovění. Ale to neznamená, že se baculatost až obezita v minulosti nevyskytovala a neřešila.

Sošky Venuší nalezené po celém světě, jejichž stáří je datováno na více než 25 tisíc let, dokládají hojnost a díky bujnému poprsí a bokům zřejmě i "hold" plodnosti. Mohlo jít o fantazii autora, ale nejspíše vyjadřovaly skutečný odraz tehdejší doby. S největší pravděpodobností se však tento typ postavy v tehdejších tlupách či společenství lidí příliš nevyskytoval. Platilo však, že kdo měl větší zásobu tuku v těle, spíše dobu nedostatku překonal.

Obezita je doložena i ve starověku. U mumií faraónů v Egyptě se prokázala pomocí analýzy kožních řas. Číňané používali od nepaměti akupunkturu na hubnutí a u tibetských písemných nálezů se poukazuje na to, že přejídání způsobuje nejrůznější choroby a zkracuje život. Nejexotičtější terapii na hubnutí asi používali ve starověkém indickém léčitelství – doporučoval se extrakt z varlat.

Ve středověku kontrastuje hladovění poustevníků a holdování jídlu a pití bohatých feudálů. Antropologické studie koster panovníků mimo obezity potvrzují také výskyt dny, která patří mezi časté komplikace otylosti.

Císaře a krále Karla IV. léčil mistr Havel ze Strahova a zde je ukázka jeho stravovacích doporučení: „jehněčina, kozlečina, maso sajícího telete, slepičí kapouni, koroptve, tetřívci, bažanti, ryby s ploutvemi z čistých vod, čerstvá vejce, volský jazyk, dobře vypečený čerstvý chléb, víno ostré a vonné, aby bylo hodně jasné a odměřenou dávku čisté vody z pramene. Libové ať je před tlustým“. Osvícený dvorní lékař! V seznamu nám chybí sele (vepřové), tolik oblíbené na našich setkáních a také ovoce a zelenina. Ta byla ve středověku spíše jídlem prostého lidu. Druhý lékař Karla IV. Reimbot Eberhart de Castro doporučoval též hojně pohybu, neboť pohyb znamená život. V latinsky psaném spise zdůrazňuje jízdu na koni a příznivý vliv fyzické práce, která může nahradit cvičení – orání, setí a obdělávání polí. V dnešní době ovšem těžko proveditelné.

V době baroka byl ideál krásy spatřován ve velmi zaoblených tvarech lidského těla. Dobře známy jsou sochy andělíčků a hlavně Rubensovy obrazy. Pověstné jsou krásné baculky, méně známí jsou otylí muži jako symboly úřední moci, úspěšnosti a blahobytu. Obžerství se definitivně dostává na seznam deseti hříchů.
Ideálem krásy v 19. století se stává štíhlá rakouská císařovna Elisabeth, známá jako Sissi. K léčbě otylosti mimo pohybu doporučuje čaj a kávu. Moudrá žena.

V roce 1967 se stává vzorem anglická anorektička a modelka Twiggy. Těžko říct, zda úspěchu dosáhla díky přitažlivosti a kráse... Podváhu a vyzáblost ukazuje od té doby většina modelek, teprve až v posledním desetiletí začíná převládat racionální přístup a přirozená ženská krása.

Podávání léčiv obézním pacientům bylo v minulosti soustředěno na projímadla a diuretika (používají se k odstranění nadměrného množství vody z těla). Též můžeme vzpomenout na klystýry ze Švejka. V devadesátých letech minulého století byly fenfluramin a dexfenfluramin nejprodávanějšími léky v USA, které snižují příjem potravy. V roce 1997 byly staženy z prodeje pro častý výskyt srdečních vad. Tento osud zřejmě stihne i další nadějné léčivo – sibutramin (zvyšující energetický výdej). V současnosti je jeho použití velmi zvažováno, protože přínosy nepřevyšují kardiotoxické riziko.

Zcela novou éru v terapii obezity zahájilo až syntetické léčivo orlistat - mechanismus působení je dán omezenou absorpcí tuku. Tento preparát se velmi osvědčil a je masově používán. Má však dosti mnoho nežádoucích účinků a tak není divu, že se pacienti domáhají alternativy ,,nejlépe z kuchyně matičky přírody“.

Novou alternativou může být Slim´SS - špičkový produkt, který obsahuje přírodní aktivní látky a využívá moderních poznatků medicínského výzkumu. Slim´SS je zcela bezpečný, nenávykový. Jako jeden z mála na trhu omezuje příjem energie (z tuků) a současně zvyšuje její výdej (termogenezi).

Autor: PharmDr. Milan Krajíček